Za temnými zdmi psychiatrie
Cvokhaus, blázinec, pakárna, ústav pro duševně choré...
...názvů znáte hned několik. Jenže, co je na tom pravdy, jaké jsou obecné předsudky a mýty o psychiatrických léčebnách? A jaká je skutečnost? - Řeknu vám to, strávila jsem tam dlouhé roky svého života a v duchu "ze špatné zkušenosti udělej dobrou" vám otevřeně popovídám o tomto kontroverzním tématu, o kterém se dosud (pokud tuším správně) žádný bloger neodvážil psát.Článek berte tak, že nebude mít začátek ani konec, později snad pochopíte..
Lidi tohle téma nesmírně zajímá a já to vím. Přiznejme si, že ačkoli dnes v těchto ústavech končí pomalu každý desátý člověk, málokdo z toho vyvázne "živý" (s nadsázkou) v tom smyslu, že většinou si s sebou odnese pocit neskutečné křivdy, bezmoci a ponížení nebo v tom horším případě se z toho bludného kolotoče psychiatrických léčeben už nikdy nevrátí do normální společnosti (i když povězme si, co je dnes vlastně definice normálního..?). V potaz přichází rovněž možnost, že na psychiatrii z člověka teprve pomocí medikamentů a vymývání mozku udělají skutečného "blázna".
Pokud se rozhodnete číst dál, musím vás upozornit, že některá fakta vás možná šokují, ale nemyslím si, že by to pro někoho mohlo znamenat nebezpečí. Bude to hodně osobní, něco nového se o mně dozvíte. A ještě poznámka - nedělám to kvůli tomu, že bych chtěla být strašně zajímavá, ale proto, že chci šířit osvětu o této problematice, se kterou se potácím už devátým rokem a mám pocit, že mnoho lidí to potřebuje slyšet a v neposlední řadě mu to může pomoct. A to je, alespoň pro mě, ta nejkrásnější zpětná vazba, jakou z tohohle mohu získat.
Lidi tohle téma nesmírně zajímá a já to vím. Přiznejme si, že ačkoli dnes v těchto ústavech končí pomalu každý desátý člověk, málokdo z toho vyvázne "živý" (s nadsázkou) v tom smyslu, že většinou si s sebou odnese pocit neskutečné křivdy, bezmoci a ponížení nebo v tom horším případě se z toho bludného kolotoče psychiatrických léčeben už nikdy nevrátí do normální společnosti (i když povězme si, co je dnes vlastně definice normálního..?). V potaz přichází rovněž možnost, že na psychiatrii z člověka teprve pomocí medikamentů a vymývání mozku udělají skutečného "blázna".
LÉČEBNA x NEMOCNICE
Tohle je věčná spekulace mezi pojmy. Je to to samé, co myslíte? Ano, je. Mnohé z vás teď vyvedu z omylu, že léčebna je snad horší verze psychiatrické nemocnice. Před několika lety vyšla v platnost vyhláška, že se název sjednotí, takže teď už nenajdete snad nikde ceduli s nápisem Psychiatrická léčebna, ale najdete cedule s novým nápisem Psychiatrická nemocnice. Takže to je veškerý rozdíl, to jen tak pro začátek.
PÁTÉ PŘES DEVÁTÉ
Nacházíme se na jakémsi pomyslném konci začátku tohoto článku. Jelikož nejsem člověk, co má věci vždy nalinkované a má vypracované tabulky na všechno, co potřebuje zařadit, ani v tomto článku jsem si nenachystala žádnou osnovu, podle které bych měla při psaní článku pokračovat. V mé hlavě je velký shluk myšlenek a kdybych si svůj text četla od začátku, vždycky bych něco změnila nebo připsala. Ale budu se držet své zavedené metody psaní z fleku, jak mi to přijde na mysl.
"MUSÍŠ DO LÉČEBNY!"
Většinou to začíná touhle větou. Buď ji uslyšíte od své rodiny, která nabyde dojmu, že s vámi není něco v pořádku, nebo od lékaře (psychiatra). Příčin může být milion, Většinou duševní onemocnění přichází pomalu a velmi nenápadně, že si na sobě všimnete výrazné změny k horšímu až po delší době, kdy se to uvnitř vás všechno nahromadí a, jak se lidově říká, ve vás bouchnou saze. Přestanete se koncentrovat ve škole, spolužáci vás začnou šikanovat, zažíváte složitou rodinnou situaci, ať už je to úmrtí v rodině, rozvod rodičů nebo despotická matka či otec. Dáte výpověď v práci, protože jste citlivý člověk a řeknete si, že za ty smutné a probdělé noci vám ten debilní šéf nestojí, rozejdete se s partnerem a tak dále..
Nicméně, dřív nebo později se dostanete do ordinace psychiatra.
OSOBNÍ ČÍSLO ZA 15 MINUT
Ozve se "dále", psychiatr se s vámi přivítá (měl by vám alespoň podat ruku a usmát se na vás svým předem naučeným úsměvem) a posadí si vás na židli ke svému pracovnímu stolu. Ty rutinní záležitosti jako číslo vaší pojišťovny snad nemusím zmiňovat.
Zeptá se vás, s čím za ním přicházíte, co vám čini obtíže a co byl ten skutečný stimul, proč se teď nacházíte v jeho pracovně. Nějakých maximálně 15 minut z vás bude vyzvídat všechny nepodstatné detaily, které mu poslouží jako záchytné body k diagnostice vaší duševní poruchy. Na stole ji nejspíš neuvidíte, ale někde v šuplíku má psychiatr knihu, které říkám encyklopedie psychiatrických diagnóz. Vaše návštěva nebude trvat dlouho, váš život se navždy změní za pouhých 15 minut, nebo se vám to tak alespoň bude zdát, jelikož si pomyslíte to, co většina dlouholetých pacientů,a to jest, že po překročení prahu psychiatrické ambulance je z vás ještě relativně zdravý člověk, ale při jeho překročení cestou z ambulance jste už člověk, který dostane značku složenou z písmenek a čísel, která mají za úkol vás dle toho identifikátoru diagnostikovat ihned bez dalšího ohledání, když přijdete k jakémukoli jinému lékaři nebo nemocnice. Já vždycky říkám, že mi to připadá jako casting do koncentračního tábora, kde musím usilovat o svoje číslo, bez kterého bych byla takřka nikdo. Prostě jenom nějaká no-name osoba. Já jsem si po překročení prahu cestou zpět z ambulance s sebou nesla těchto značek hned několik. Čísla z hlavy nevím, ale byla to emočně nestabilní porucha osobnosti, obsedantně-kompulzivní porucha, porucha příjmu potravy - anorexia nervosa, depresivní porucha a vzhledem k tomu, že je to už mnoho let zpět, je dost možné, že těchto značek bylo ještě víc. Zapomněla jsem zmínit, že se zřídkakdy stane, že byste vyšli z ordinace bez jisté medikace, tj. recept na psychofarmaka, která mají léčit vaši diagnózu, přičemž jsou to skrytě léky, které vám tuto diagnózu teprve způsobí. Ale o tom až později..
LÉČEBNA x NEMOCNICE
Tohle je věčná spekulace mezi pojmy. Je to to samé, co myslíte? Ano, je. Mnohé z vás teď vyvedu z omylu, že léčebna je snad horší verze psychiatrické nemocnice. Před několika lety vyšla v platnost vyhláška, že se název sjednotí, takže teď už nenajdete snad nikde ceduli s nápisem Psychiatrická léčebna, ale najdete cedule s novým nápisem Psychiatrická nemocnice. Takže to je veškerý rozdíl, to jen tak pro začátek.
PÁTÉ PŘES DEVÁTÉ
Nacházíme se na jakémsi pomyslném konci začátku tohoto článku. Jelikož nejsem člověk, co má věci vždy nalinkované a má vypracované tabulky na všechno, co potřebuje zařadit, ani v tomto článku jsem si nenachystala žádnou osnovu, podle které bych měla při psaní článku pokračovat. V mé hlavě je velký shluk myšlenek a kdybych si svůj text četla od začátku, vždycky bych něco změnila nebo připsala. Ale budu se držet své zavedené metody psaní z fleku, jak mi to přijde na mysl.
"MUSÍŠ DO LÉČEBNY!"
Většinou to začíná touhle větou. Buď ji uslyšíte od své rodiny, která nabyde dojmu, že s vámi není něco v pořádku, nebo od lékaře (psychiatra). Příčin může být milion, Většinou duševní onemocnění přichází pomalu a velmi nenápadně, že si na sobě všimnete výrazné změny k horšímu až po delší době, kdy se to uvnitř vás všechno nahromadí a, jak se lidově říká, ve vás bouchnou saze. Přestanete se koncentrovat ve škole, spolužáci vás začnou šikanovat, zažíváte složitou rodinnou situaci, ať už je to úmrtí v rodině, rozvod rodičů nebo despotická matka či otec. Dáte výpověď v práci, protože jste citlivý člověk a řeknete si, že za ty smutné a probdělé noci vám ten debilní šéf nestojí, rozejdete se s partnerem a tak dále..
Nicméně, dřív nebo později se dostanete do ordinace psychiatra.
OSOBNÍ ČÍSLO ZA 15 MINUT
Ozve se "dále", psychiatr se s vámi přivítá (měl by vám alespoň podat ruku a usmát se na vás svým předem naučeným úsměvem) a posadí si vás na židli ke svému pracovnímu stolu. Ty rutinní záležitosti jako číslo vaší pojišťovny snad nemusím zmiňovat.
Zeptá se vás, s čím za ním přicházíte, co vám čini obtíže a co byl ten skutečný stimul, proč se teď nacházíte v jeho pracovně. Nějakých maximálně 15 minut z vás bude vyzvídat všechny nepodstatné detaily, které mu poslouží jako záchytné body k diagnostice vaší duševní poruchy. Na stole ji nejspíš neuvidíte, ale někde v šuplíku má psychiatr knihu, které říkám encyklopedie psychiatrických diagnóz. Vaše návštěva nebude trvat dlouho, váš život se navždy změní za pouhých 15 minut, nebo se vám to tak alespoň bude zdát, jelikož si pomyslíte to, co většina dlouholetých pacientů,a to jest, že po překročení prahu psychiatrické ambulance je z vás ještě relativně zdravý člověk, ale při jeho překročení cestou z ambulance jste už člověk, který dostane značku složenou z písmenek a čísel, která mají za úkol vás dle toho identifikátoru diagnostikovat ihned bez dalšího ohledání, když přijdete k jakémukoli jinému lékaři nebo nemocnice. Já vždycky říkám, že mi to připadá jako casting do koncentračního tábora, kde musím usilovat o svoje číslo, bez kterého bych byla takřka nikdo. Prostě jenom nějaká no-name osoba. Já jsem si po překročení prahu cestou zpět z ambulance s sebou nesla těchto značek hned několik. Čísla z hlavy nevím, ale byla to emočně nestabilní porucha osobnosti, obsedantně-kompulzivní porucha, porucha příjmu potravy - anorexia nervosa, depresivní porucha a vzhledem k tomu, že je to už mnoho let zpět, je dost možné, že těchto značek bylo ještě víc. Zapomněla jsem zmínit, že se zřídkakdy stane, že byste vyšli z ordinace bez jisté medikace, tj. recept na psychofarmaka, která mají léčit vaši diagnózu, přičemž jsou to skrytě léky, které vám tuto diagnózu teprve způsobí. Ale o tom až později..
PSEUDOVĚDA PSYCHIATRIE
Od doby, kdy jsem se dostala do toho bludného kruhu, jsem se postupně stávala chodící mrtvolou bez jakýchkoli emocí, zájmů, schopnosti pohybovat se v sociálním prostředí. Dokonce jsem si začala utvářet svůj kariérní sen stát se psychiatričkou, která to bude dělat jinak než ostatní, která to bude dělat s osobním přístupem ke každému jednotlivému pacientovi a tak, jak se to podle mého názoru dělat má! Jenže je tomu už asi měsíc, co jsem radikálně změnila názor. Nevím, proč to přišlo až tak pozdě. Zároveň musím říct, že náznaky těchto myšlenek se u mě projevily ale již vícekrát. Po 9 letech, co užívám medikamenty, prošla jsem desítkami hospitalizací, rukama desítek psychologů a nespočtem psychiatrů, jsem si začala ve světlé chvilce rekapitulovat svůj život za ta léta a došla jsem k tomu, že každým rokem akorát rostl počet mých diagnóz, zdravotních dokumentací, vzpomínky na ukončení dvou středních škol, desocializace, ztráta kontaktů s lidmi a mnoho dalšího. Co mě prvně napadlo.."co se změnilo k lepšímu?"..
......marně jsem hledala byť jen jedinou odpověď
...i po dlouhém přemýšlení jsem na žádnou kloudnou odpověď nepřišla.
Zato jsem si ale položila otázku, na kterou se mi už odpovídalo o poznání líp.
"Co se změnilo k horšímu?" Odpovědi seřadím postupně..
- ztráta zájmů
- otupělost
- přerušení kontaktů s přáteli
- přerušení střední školy
- neschopnost pohybovat se mezi lidmi
- více diagnóz
- zhoršení fyzického stavu
- zhoršení psychického stavu
- úroveň existence
- konflikty s lidmi
- uzavřenost
- velké výkyvy hmotnosti
PSYCHOFARMACEUTICKÝ ŘETĚZEC
Po nasazení léků nastaly závažné komplikace. Na zadní straně příbalového letáku svých psychofarmak najdete drobným písmem, že tyto léky mohou ve značné míře způsobovat sebevražedné myšlenky i riziko dokonání sebevraždy. Tohle se stalo v mém případě.
Příčinou tohoto problému byla především moje matka, která mě dohnala až do péče psychiatrů. Její chování ke mně po celý život bylo natolik traumatizující, že při prvním vážném konfliktu, kdy mě absolutně shodila, zadupala mi sebedůvěru, ječela na mě ve svém cholerickém amoku, jsem ztratila jakýkoli zájem dál žít. Předtím, než jsem začala psychofarmaka užívat, jsme se taky hrozně hádaly a mlátily, ale nikdy jsem se o sebevraždu nepokusila. Nemluvě o tom, že tyto pokusy do toho posledního čítaly číslo 4x. Nebudu si tu psát devastující deník o mém dětství. Určité věci si zatím nechám pro sebe, jelikož je to i na mě moc o tom mluvit k cizím lidem. Další z příčin byla šikana ve škole. Ta by samozřejmě nenastala nebýt mého rodinného zázemí. Když v letech, kdy se vyvíjí vaše osobnost a jste silně fixovaní na rodiče, kteří vás už potom mohou ovlivnit v chování po zbytek vašeho života, vás rodič neustále zatracuje, za všechno vám nadává, nutí vás k perfekcionismu, že i když donesete ze školy samé jedničky, mohli jste být ještě lepší, kdybyste se rozpůlili, tak by vám matka vyčetla, že jste se nerozčtvrtili, podkopávají vaši sebedůvěru, ovlivní vás to natolik, že to na vás půjde znát. Vše, co jsme v životě zažili, na nás potom po celý život ve valné většině situací působí. Čili ve škole vycítili, že jsem ten slabý a zranitelný článek a potřebovali si gradovat svá ega na zesměšňování někoho dojmově slabšího. A pokračovalo to tak skoro na každé škole. V té době jsem žádné léky nebrala, vždycky jsem prostě do
té školy znovu přišla a šla dál. To až ty léky..
té školy znovu přišla a šla dál. To až ty léky..
ANTIDEPRESIVA, ANTIPSYCHOTIKA, HYPNOTIKA, ANXIOLYTIKA...
Fluoxetin, Quetiapin, Sertralin, Hypnogen, Buspiron, Tiapridal, Zyprexa, Mirtazapin, Trittico, Apaurin, Diazepam..
..to je jen zlomek abecedy léků, které jsem ochotně brala jako pokusný králík s poslední nadějí, že zrovna ten a ten nový lék mé problémy skutečně vyřeší. OMYL!
Vysvětlím ve zkratce již výše zmíněné pojmy
Antidepresiva:
Farmaka na principu zpětného vychytávání serotoninu (hormon štěstí), jednoduše mají stabilizovat náladu pacienta a zlepšovat ji
Antipsychotika:
Řadí se z několika dalších poddruhů, kterými vás teď nebudu zatěžovat, používají se převážně u schizofrenie a bipolární poruchy. Já mám poslední zkušenost s Quetiapinem - atypickým antipsychotikem, který beru na spaní s dodatkem mé doktorky, že na něm nevzniká závislost. Dnes je to 5 let, co bez něj neusnu, tak co myslíte, opravdu nezpůsobuje závislost? Zajímavé je, že je to zároveň antiepileptikum, přičemž já epilepsií nikdy netrpěla. Na spaní není vůbec určený dle popisu léku.
Anxiolytika:
Léky proti úzkosti. Taky často se k nim řadí benzodiazepiny, jako příklad uvedu třeba Lexaurin, který většina z vás bude znát. Každý doktor tvrdí něco jiného. Závislost to způsobuje i nezpůsobuje, má psychiatrička se přiklání k té první variantě.
Hypnotika:
Léky způsobující silnou závislost, navozují otupělý umělý spánek, neměla by se užívat dlouhodobě. Bohužel praxe je jiná
Progresivita užívání psychofarmak je většinou stejná. Pacientovi lék pomůže buď to jako placebo (nalhává si, že lékař ví všechno a že mu přece nelže, když tvrdí, že mu lék pomůže) nebo pouze krátkodobě, kdy se po určité době problémy začnou stupňovat a vede to k tomu, že psychiatr nasadí další lék a takhle to jde pořád dokola. Nakonec berete denně devět pilulek, ale cítíte se stále hůř...
Teď jsem se opravdu rozepsala a abych toho na vás nevychrlila moc, budeme pokračovat zase příště. Dostaneme se k průběhu první hospitalizace, seznámíme se s častými diagnózami, dozvíte se, jaký je režim na jednotlivých odděleních PN, povím vám anonymně příběhy pacientů, které jsem v průběhu své léčby měla možnost potkat, přístup lékařů i absolutní absurdity, o kterých nemáte ani ponětí, že se za těmi mřížemi dějí. Těším se na vaši pozornost zase příště. Přeji vám krásný zbytek dne a zůstaňte věrní. :)
Vaše Andie.
Fluoxetin, Quetiapin, Sertralin, Hypnogen, Buspiron, Tiapridal, Zyprexa, Mirtazapin, Trittico, Apaurin, Diazepam..
..to je jen zlomek abecedy léků, které jsem ochotně brala jako pokusný králík s poslední nadějí, že zrovna ten a ten nový lék mé problémy skutečně vyřeší. OMYL!
Vysvětlím ve zkratce již výše zmíněné pojmy
Antidepresiva:
Farmaka na principu zpětného vychytávání serotoninu (hormon štěstí), jednoduše mají stabilizovat náladu pacienta a zlepšovat ji
Antipsychotika:
Řadí se z několika dalších poddruhů, kterými vás teď nebudu zatěžovat, používají se převážně u schizofrenie a bipolární poruchy. Já mám poslední zkušenost s Quetiapinem - atypickým antipsychotikem, který beru na spaní s dodatkem mé doktorky, že na něm nevzniká závislost. Dnes je to 5 let, co bez něj neusnu, tak co myslíte, opravdu nezpůsobuje závislost? Zajímavé je, že je to zároveň antiepileptikum, přičemž já epilepsií nikdy netrpěla. Na spaní není vůbec určený dle popisu léku.
Anxiolytika:
Léky proti úzkosti. Taky často se k nim řadí benzodiazepiny, jako příklad uvedu třeba Lexaurin, který většina z vás bude znát. Každý doktor tvrdí něco jiného. Závislost to způsobuje i nezpůsobuje, má psychiatrička se přiklání k té první variantě.
Hypnotika:
Léky způsobující silnou závislost, navozují otupělý umělý spánek, neměla by se užívat dlouhodobě. Bohužel praxe je jiná
Progresivita užívání psychofarmak je většinou stejná. Pacientovi lék pomůže buď to jako placebo (nalhává si, že lékař ví všechno a že mu přece nelže, když tvrdí, že mu lék pomůže) nebo pouze krátkodobě, kdy se po určité době problémy začnou stupňovat a vede to k tomu, že psychiatr nasadí další lék a takhle to jde pořád dokola. Nakonec berete denně devět pilulek, ale cítíte se stále hůř...
Teď jsem se opravdu rozepsala a abych toho na vás nevychrlila moc, budeme pokračovat zase příště. Dostaneme se k průběhu první hospitalizace, seznámíme se s častými diagnózami, dozvíte se, jaký je režim na jednotlivých odděleních PN, povím vám anonymně příběhy pacientů, které jsem v průběhu své léčby měla možnost potkat, přístup lékařů i absolutní absurdity, o kterých nemáte ani ponětí, že se za těmi mřížemi dějí. Těším se na vaši pozornost zase příště. Přeji vám krásný zbytek dne a zůstaňte věrní. :)
Vaše Andie.
Komentáře
Okomentovat