Bulimičkou v karanténě

 Ahoj všem,

Ať už se s poruchou příjmu potravy potýkáte nebo ne, nedokážete si představit, jaké peklo to pro bulimií postiženými lidmi je. Situace, se kterou se momentálně celosvětově potýkáme, není příjemná pro nikoho z nás, ale musíme doufat, že vše se jednou zlepší. Tento článek slouží především dívkám a ženám, které se s touto problematikou potýkají.

                                                                                             

Já osobně jsem zjistila, že to už těžce nedávám a nečekala bych, jak těžké to bude. Nicméně tento článek píši. abych předala případné zkušenosti o tom, že se to, i když těžce, zvládnout dá. Posléze se k tomu dostaneme :)

S blogováním jsem byla dlouho neaktivní a už bych to konečně ráda změnila. Abych trochu shrnula, co se za poslední roky a měsíce stalo. 

Je zázrak, že jsem ještě naživu a jsem za to ráda. Proběhlo nespočet hospitalizací zejména s metabolickým rozvratem. V podstatě jsem bydlela v nemocnici. Nebylo to příjemné , ani trochu. Touha po vychrtlosti mě zahnala až tak daleko, že jsem se stala závislá na diureticích. A to nemluvím o předchozí zkušeností s projímadly. Zašlo to až tak daleko. že jsem se svého času zadlužila  tak, abych měla týdně 700Kč na projímadla. Bylo to 200 tablet bisacodylu denně. Dobrou zprávou je, že ačkoli to už nikdo nečekal, ze dne na den jsem s tím praštila. S diuretiky též. A moje osobní zkušenost? Nejúžasnější je na tom ta svoboda. Že si můžete zajít s kamarády na pivo nebo dobrý šálek kávy, aniž byste museli řešit, jestli tam bude záchod. 

Jenže bulimie je tenký led a co nastalo nařízení vlády, že se máme zdržovat doma a pokud možno se izolovat od ostatních, tak ten pomyslně tenký led začal pomalu praskat. Spadla jsem do obdenního záchvatovitého přejídání. Nechci do toho znovu spadnout, říkám si...

Kdysi jsem navštěvovala vyhlášenou psychiatričku, která byla zatím asi nejlepší, jakou jsem měla tu čest poznat. Ta mi dala jednoduchou radu. Když pacientka trpí bulimií, je nutné nakoupit si jídlo pouze na jeden den. 

...a to už se dostáváme k bodu 1.

1. jídlo si nakupuj každý den, vždy pouze to, co za 24h sníš
2. dělej si a plánuj zápisy (jídelníček), co budeš jíst následující den
3. najdi si nějakou kreativní činnost, u které jednoduše "vypneš" (korálkování, pletení košíků, kreslení, zpěv apod.)
4. pokud je to v tvých možnostech, můžeš se nabídnout někomu, že mu nakoupíš, například důchodcům nebo sousedům odvedle
5. zkus si dát inzerát, že pohlídáš někomu děti
6. doporučuji aplikaci Nepanikař nebo různé aplikace na domácí cvičení

Tento článek jsem psala v rychlosti svými slovy, takže to není bůhvíjaká esej, ale budu ráda i za jednoho jediného člověka, kterému toto pomůže a nejlépe, aby se ostatní holky nestyděly o tom mluvit. Sama se za to stydím, ale chci, aby lidi věděli, kam až touha po "kráse" může zajít.

Mějte se a komentujte :)

 Vaše Andie